Úvod

Jmenuji se Berny Z Hlubockého Dvora a narodil jsem se 22.6.2005 v Českých Budějovicích. Mamince Equity Black Mineo a tatínkovi Prince of Black Mistral Robinovi

 

     

A teď něco o mě:

Z počátku jsem byl malá, ustrašená, černá kulička, která teprve objevovala svět.

Jak jsem rostl, chodily se na mě a mé brášky a sestřičky koukat dvě holky. Jedna z nich s sebou vodila ještě jednoho chlupatého psa. (Teď vím, že se jmenuje Justin a je to afgánský chrt). Všichni jsme si s ním chtěli hrát, ale on nás vždycky s vrčením odehnal. Teď si s námi ale hraje když už jsme vyrostli. Blbneme spolu na zahradě, když je přijedu navštívit. Ta slečna s tím chlupatým psem už měla vybraného největšího brášku a dala mu jméno Bruno, ale mě se víc líbila ta druhá. Pořád jsem za ní chodil, aby si mě taky všimla. Žužlal jsem jí prsty když mě chovala, tkaničky u bot a kalhoty. Ty byly snad největší lákadlo. Jen co se kolem mě mihly, už jsem na nich visel. Panička se tomu vždycky hrozně smála, i když se asi i trochu zlobila. Bála se, abych jí je neroztrhal.

Jednou v létě si mě vzala na chvíli k sobě domů. Tak jsem poprvé poznal nový domov. Ze začátku jsem se hrozně bál, všechno bylo neznámé, ale za chvilku jsem se " otrkal" a už jsme si spolu hráli. Panička mi koupila vlastní misky a spousty hraček. Pak přišla chvíle " odloučení" . Panička jela na výstavu do Bratislavy, tak mě dala zase k ostatním bráškům a sestřičkám zpátky k chovateli na hlídání. Ale na smutek jsem neměl čas. Byl jsem u své psí rodiny spokojený a vyváděli jsme samé lumpárny. Řádili jsme na dvorku jak černá ruka a bylo nám fajn.

Za pár dnů si pro mě panička zase přišla. Tentokrát na pořád. Byl jsem rád, že jí vidím, ale na druhou stranu se mi začalo stýskat po mé psí rodině. Byli jsme 3 kluci (Já, Bruno Banani a ........) a 4 slečny (Blatrix, Brita, Bony...).

Panička mě už od malička učila různé věci a povely. Začínalo to slovem FUJ! Vždycky to říkala, když jsem se počůral v bytě nebo jsme nestihli vyběhnout ven a já se počůral na chodbě. Ale rychle jsem se naučil nepočůrávat se. Držel jsem to zuby drápky v bříšku, dokud jsme nevyšli ven. Pak mě učila že nesmím doma nic kousat (kromě hraček), to jsem pochopil hned a nic nekousal. Jen jednou mi bylo hrooooozné smutno když odešla do práce, že jsem smutkem a zlostí rozhryzal prací prášek a bačkoru. Dostal jsem za to pořádně vyhubováno. Teď koušu jen papírové kapesníčky. Těm nemůžu odolat. Taky občas najdu nějakou čokoládu a i když jí nesmím, tak jí zblajznu kolikrát i s celofánem :)

Za pár týdnů jsme začali cestovat vlakem. Jezdili jsme k paničky smečce. Ve vlaku je sranda. Sedí tam spousta lidí kteří si mě chtějí hladit a já se rád nechám. Pak si k nim nenápadně lehnu a koukám jestli panička nežárlí. Mám hrozně rád společnost, ale když si nikdo nechce hrát, tak se uvelebím u nohou a spím celou cestu.

Taky jsem začal chodit na výstavy. Tam se mi taky líbí. Teda když nejsou lidi kolem mě nervózní, hlavně panička. to jsem pak taky a nechci běhat pořádně v kruhu a dělám voloviny. Ale většinou mi to jde. Oběhnu si pár koleček, pak si mě paní nebo pan rozhodčí prohlídnou a je to za mnou. Za odměnu dostanu piškotek a můžu klidně spát v kleci. Nechápu proč se klece některým pejskům nelíbí. Je tam klid a mikdo na vás nešlápne. A když je dobře vystlaná, tak se tam krásně spí. Na výstavách mám taky rád, že je tam hodně pejsků. Pravda, někteří nejsou zrovna přáteští, ale mě to nevadí. Stejně to zkouším.

Panička říká, že jsem hrozně temperamentní. No mám taky po kom!!! Babička Atlanta prý byla k neutahání a maminka do 2 let taky. Ale panička to na mě pozná, pak vezme kolo a jedeme (tedy já běžím) na zámek Hluboká. Proč se tomu říká Hluboká to fakt nevím když je to vysoko! Je to asi 5-6 km tam a to samé zase zpátky, ale mě to kolikrát nestačí. Pak jdeme ještě na louku. Tam nastane " drezůra" To je pořád samé " lehni" , " sedni" , " štěkej" ... Když to všechno zopakujeme, tak teprve pak mi začne házet míček. To je skvělá kulatá věc, za kterou bych dokázal běhat celé hodiny. A když mezitím dostanu piškotek nebo jinou mňamku, dokáži i skákat po zadních!

Miluju jakékoliv skupenství vody! Je vidět od kud mám předky. V létě, když jsou hrozný vedra, skáču do vody a pak s paničkou závodíme, kdo bude dřív u míčku. A  v zimě je zase sníh. To je žůžo! Můžu vrtat nosem ve sněhu a miluju koulování. Všechny sněhové koule chytím.  To se vždycky tak rozdovádím, že nevím kdy přestat. Prostě jsem aktivista za každého počasí :D

 

Service provided by Layouts4free.com
Get free web design, web templates, web layouts, url redirection, contact forms, guestbooks, and other website tools and resources!